Jméno: Vladimír Holan
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Jeden z nejvýznamnějších a zároveň nejsložitějších a nejpozoruhodnějších českých básníků dvacátého století. Psal především filozofickou, reflexivní poezii, která byla velmi subjektivní, spirituální a osobitá. Někdy bývá nazýván knížetem české poezie.
Život
Vladimír Holan se narodil 16. září 1905 v Praze, ale v šesti letech se s rodiči přestěhoval do Bělé pod Bezdězem. Jeho otec se zde stal hospodářským správcem v továrně. Do Prahy se později vrátil roku 1919, kdy začal studovat gymnázium, ještě jako student tu vydává svou první básnickou sbírku s názvem Blouznivý vějíř. Poté nastoupil na právnickou fakultu, ale studia nedokončil a začal pracovat jako úředník v penzijním ústavu. Po sedmi letech však z místa odchází, ze zdravotních i z profesních důvodů, a od svých dvaceti osmi let se tak věnuje již pouze literární tvorbě.
Básník byl známý svým samotářským životem, ke své tvorbě totiž vyžadoval naprostý klid, aby měl prostor pro své básnické reflexe a meditace. Důležitými tématy jeho poezie jsou čas, smrt, lidský osud, protiklad hmoty a ducha, skepse či pochybnost. Velmi důležitou funkci má jazyk a nejrůznější básnické obrazy. Měl jen několik nejbližších přátel, se kterými se stýkal, mezi ty patřili například básníci Josef Hora či František Halas. Ve třicátých letech působil rovněž jako redaktor časopisu Umělecké besedy s názvem Život a jako dramaturg Divadla E. F. Buriana. Kromě toho se věnoval i překladům ze světové poezie, zejména z němčiny, francouzštiny, španělštiny, ruštiny a polštiny.
V padesátých letech se jeho postavení zkomplikovalo, neboť na znamení nesouhlasu s poměry v zemi vystoupil z komunistické strany a přiklonil se ke katolické víře. Zároveň jeho poezie byla z hlediska vládnoucí ideologie nepřijatelná, a tak nesmí publikovat. Postupné uvolnění a možnost publikování přišlo až v průběhu šedesátých let. Od roku 1948 do roku 1968 bydlel v Praze na Kampě ve stejné vile jako Jan Werich. Velký vliv na život i tvorbu Vladimíra Holana měla roku 1977 smrt jeho dcery Kateřiny, která trpěla Downovým syndromem, po její smrti přestal psát. Zemřel 30. března 1980 v Praze a je pochován na hřbitově v Olšanech.
Dílo
Kameni, přicházíš…
Sbírka z roku 1937, ve které experimentuje s jazykem. V básních se Holan zamýšlí nad údělem umělecké tvorby a umělce či nad rozporem mezi skutečným životem a uměleckých dílem. Mnoho básní je velmi těžkých na pochopení a interpretaci. Slovo kámen v názvu sbírky je nejspíše motivem označujícím pocit tíže.
Září 1938
Sbírka, kterou reagoval na národní ohrožení v souvislosti s Mnichovskou dohodou. Jedná se o jednu z nejsrozumitelnějších sbírek autora. Nejznámější básní sbírky je Noc z Iliady.
Terezka Planetová
Lyrickoepická skladba z roku 1943, která v sobě spojuje tragické drama plné hledání a filozofickou hloubku básně. Tématem skladby je nenaplněná láska k mladé dívce, která je jakýmsi symbolem krásy a čistoty, pomíjivost či neuskutečněné a nenaplněné životní možnosti.
Dík Sovětskému svazu, Panychida, Rudoarmějci, Tobě
Básnické sbírky z let 1945 až 1947, které byly Holanovou reakcí na osvobození a později byly vydány v jedné sbírce s názvem Dokument. Sbírky spojuje oslava sovětské armády a hrdinství vojáků. Zároveň se ale snaží vojáky přiblížit i jako obyčejné lidi, kteří mají své starosti, a stýská se jim po jejich blízkých. Často se jedná o tak zvanou příběhovou lyriku, básně jsou krátkým příběhem a jsou psány ve formě dlouhých veršů bez interpunkce, normálně ve větách by to byla próza.
Mozartiana
Sbírka, která vyšla po patnáctileté nucené tvůrčí pauze. Hlavním motivem sbírky je láska a obdiv k hudebnímu géniovi Wolfgangu Amadeu Mozartovi.
Noc s Hamletem
Meditativní básnická skladba, která byla psána v letech 1949-1956, kdy ale nemohl publikovat, a tak vyšla až roku 1964. Jde o noční dialog básníka se Shakespearovým Hamletem, jehož tématem je odhalování tajemství lidského bytí. Ve skladbě se objevují motivy noci, lásky i soucitu. Na Noc s Hamletem navázal Holan skladbou Noc s Ofélií, která ale zůstala nedokončená.
